Stránky pro všechny milovníky starých (nejen) českých filmů, hudby, jakož i oné legendární doby. Nechceme první republiku mýtizovat, jen shromáždit co nejvíce fandů, bláznů a šílenců, které tohleto všechno haraburdí a stará veteš těší...
Čeští filmaři pracují pro Říši
12. 7. 2010
Ačkoliv
byli Češi pro německé okupanty „slovanským póvlem“, nepohrdli občasnou
spoluprací s některými z nich; už ve třicátých letech byli pro
německý film angažováni čeští filmaři, především pak technický personál.
Vrcholem spolupráce se pak stalo založení filmové společnosti Pragfilm, který byl součástí velkého filmového koncernu Ufa. Oficiálním cílem bylo zintenzivnit kontakty německých a českých tvůrců, ve skutečnosti však měly smluvní závazky českých filmařů s německým Pragfilmem omezit jejich tvůrčí práci pro český film.
Kinorevue píše čtenářům
22. 4. 2008
V tomto
filmovém časopise byla na začátku každého čísla rubrika "Odpovědi
čtenářům". Na dotazy po adresách herců či jménech tvůrců jednotlivých
filmů odpovídala redakce slušně a uctivě, stále se množící prosby o
"angažmá u filmu" začala odbývat tu žertem, tu ironií, někdy dokonce
sarkasmem...
Prvorepublikové hvězdy znovu před kamerou
4. 4. 2008
Konec války ukončil kariéru mnoha hereckým hvězdám první republiky a
protektorátu. V českém filmu si už nikdy nezahráli např. Čeněk Šlégl
nebo Bedřich Veverka, Adina Mandlová nebo Lída Baarová. Některým se
podařilo prorazit už v padesátých letech (Natašu Gollovou si do
Císařova pekaře a Pekařova císaře prosadil Jan Werich už v roce 1951),
jiným až v pozdějších dekádách. Rozhodně nešlo o nějaký hvězdný
„comeback“, některým z nich se však podařilo přehrát se do
charakterních nebo komediálních rolí.
Jak chtěl Hitler trumfnout Disneye
4. 4. 2008
Válečný
konflikt Německa se Spojenými státy znamenal samozřejmě i přerušení veškerých
dodávek amerických filmů, včetně oblíbených animovaných grotesek s myškou
Mickey, kačerem Donaldem a psem Plutem. Adolf Hitler si uvědomoval tento
závažný nedostatek, věděl, že veselé kreslené filmy povzbuzují morálku, a tak
byl náhradou Disneyových grotesek pověřen Joseph Goebbels.
Jaká vlastně byla - Kinorevue?
4. 4. 2008
Již po
vzniku Protektorátu došlo ke zrušení značné části existujících filmových
časopisů. V roce 1939 přestal vycházet Věstník sokolských biografů,
o rok později i Film a diapositiv a Filmové noviny. Kolaborantský
časopis stejného názvu byl zrušen v roce 1941, stejně jako Objektiv.
V roce 1942 už nevyšel Český filmový zpravodaj a Kinematografie.
Filmový kurýr postihl zákaz až v roce 1944. Je tedy jasné, že vedle
Filmové kroniky měla nejsilnější postavení na trhu – Kinorevue.
Do roku 1942 ji vedl Bedřich Rádl, poté se šéfredaktorem stal kolaborant
Quido E. Kujal, který ji vedl až do konce Protektorátu.
Počátky českého animovaného filmu
4. 4. 2008
... jsou
spojeny se jménem Karla Dodala (1900-1986). Ten byl v polovině
dvacátých let angažován firmou Elektajournal jako tvůrce animovaných
triků do reklamních krátkých filmů, na nichž spolupracoval s Hermínou
Týrlovou. Roku 1933 se osamostatnil a společně se svou ženou Irenou
Löschnerovou založil vlastní výrobnu reklamních filmů IRE-film.
Kupte si... aneb Česká filmová reklama v plenkách
4. 4. 2008
Už
v období němého filmu samozřejmě výrobci a provozovatelé různých firem
zjistili, že film je velmi vhodné médium pro reklamu a propagaci. Proto se
prakticky všechny filmové výrobny začaly ve dvacátých letech živit i výrobou
reklam.
Ateliérová provizoria
4. 4. 2008
Dnešní článek informuje o prvopočátcích českého němého filmu a o tom, jak se také mohlo či muselo natáčet...
Filmové melodie roku 1935
7. 2. 2008
Opět se vracíme k článkům pana Gabriela Gössla, abychom zjistili, jaké písničky se hrály v českých filmech léta Páně 1935...
Fanča chce k filmu
7. 2. 2008
Téměř celá třicátá a čtyřicátá léta byli filmaři (a
posléze i filmoví novináři) atakováni stále stejným typem dopisů: mladá dívka
nebo muž se chtěli za každou cenu „dostat k filmu“, tedy stát se filmovou
hvězdou. Stejný byl i tón těchto dopisů: pisatel se vždy cítil být sympatickým,
hezkým a fotogenickým (dokladovala to někdy s větším, jindy s menším úspěchem
přiložená fotografie adeptova) a byl také plný sebevědomí, neboť „tak jako
Ferbaska bych to zahrála taky“. Nutno dodat, že výkony některých tehdejších
hereček zavdávaly k těmto úvahám plné právo.